Za časů Jiřího z Poděbrad

Za časů Jiřího z Poděbrad
Vlastimilu Vondruškovi vychází šestý díl HUSITSKÉ EPOPEJE – Za časů Jiřího z Poděbrad

Vlastimilu Vondruškovi, historikovi, publicistovi a spisovateli a držiteli státního vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury, vychází již šestý díl oblíbené HUSITSKÉ EPOPEJE s podtitulem Za časů Jiřího z Poděbrad.
 
Sedmidílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní, jako právě husitství. Ta doba je pro dějepisné líčení o to složitější, že obě strany, katolická i kališnická, měly svým způsobem pravdu, ale obě současně páchaly bezpráví. Snad poprvé se v naší literatuře objevuje dílo, které se odehrává v obou znepřátelených táborech, aniž by jeden upřednostňovalo před druhým. Historicky věrně popisované události tvoří kulisu čtivého a napínavého příběhu rozvětvené rodiny Prokopů, jejíž příslušníky postaví neúprosný osud proti sobě.
Předposlední díl celé ságy - HUSITSKÁ EPOPEJ VI. – Za časů Jiřího z Poděbrad - představuje léta, kdy byl český král Jiří z Poděbrad na vrcholu své moci. Právě v té době se mu podařilo zlomit odpor vedlejších zemí Koruny české. Jenže posilování moci panovníka, který si v očích zbytku Evropy nesl cejch kacíře, znamenalo zesílení tlaku proti němu. A jako už několikrát v minulosti se papežově politice podařilo poštvat proti českým zemím uherského krále. Jenže Jiří z Poděbrad byl nejen obratný válečník, ale také mimořádně šikovný diplomat. Navíc musel stále zápasit s domácí opozicí katolicky smýšlejícího panstva a s nároky církve. Tento díl epopeje končí smrtí Jiřího z Poděbrad. V prostředí boje a intrik postupně umírají příslušníci i druhé generace rodu Prokopů a na jejich místo nastupují děti a vnuci. Jejich svět však už není naplněn původními ideály kališnického hnutí, ale pragmatickým zápasem o majetek a postavení. V mnoha případech však také úsilím o prosté lidské štěstí. Vyprávění nás opět zavede do Prahy, Písku, Plzně a dalších měst, ale také na rožmberská a poděbradská panství, do Horních Uher, Říma a spolu s poselstvem českého krále i do dalších zemí.
 
O HUSITSKÉ EPOPEJI říká autor:  „Neuralgickým bodem našeho chápání českých středověkých dějin je samozřejmě husitství. Snad žádná doba není poznamenána ideologií tolik, jako právě události první poloviny 15. století. Jenže právě pohled na husitství se významně podílel na našem pojetí národa a vlastenectví, ale také třeba na představách sociální spravedlnosti, a to jak ve smyslu dobrém, tak i špatném. Chci proto přiblížit husitství co nejvěrněji, ale jinak, než starší autoři. Jde o dobu nesmírně rozporuplnou a obě strany sporu měly svým způsobem pravdu, obě nesou díl viny za devastaci země a obě páchaly bezpráví. Obě však také bojovaly za své ideály a konaly skutky špatné i dobré. Na osudech jednoho rodu chci vyprávět o sociálních, náboženských, ale i lidských konfliktech poctivě, bez příkras a frází. Právě dnes je totiž podle mne aktuální zamyslet se nad otázkou, která provází celé dějiny lidstva – kde je hranice svobody a zda je možné nadřadit ideologii potřebám praktického života.“

Autor: Alan zveřejněno: 26.11.2017 přečteno: 10×