Rozhovor se skupinou Do řady!

Rozhovor se skupinou Do řady!
Bardi Českého Punku.

Alan – Zdarec bando. Tak to už máme skoro 33 let co stále hrajete pro radost sobě, i nám posluchačům.
Vlčák – Ahoj! Krásný číslo….

Alan – Vy. kapela zvučného jména v kruhu punx máte odehráno opravdu nesčíslně koncertů. Nebudeme vypočítávat, protože jich je opravdu hodně. Takže spíše jen ty nejzajímavější pro vás jako kapelu a proč? A klidně i festivaly.
Vlčák – Jak říkáš Alane,za ty roky toho bylo tolik….ale nejvíc nám utkvělo v paměti asi předskakování Exploited v Olomouci když tady byli poprvé hned po revoluci…, dneska už to zní asi ůsměvně (hráli jsme s nimi pak během let x krát…), ale tehdy jsme je znali jen z obalů desek a najednou jsme seděli společně v šatně …. Byla to vůbec velká akce.., tři koncerty ve velkých halách v Praze, Olomouci a Bratislavě! Pro nás to bylo jak zjevení, navíc velká aparatura, narvaná hala….. teď už se tomu jen smějem, jak jsme byli vyvalený…. první koncerty ve Vídni (Žigulíkem s vlečňákem) v klubech Bach a Flex…, nebo koncert v Lokti amfíteátru kde před pódiem skákali freestyle motokros klucí kteří jsou dneska nejlepší na světě… Z festivalů taky asi ty co byli poprvé… kluci rádi vzpomínaj na legendární Jaroczin ještě za totáče nebo těsně po revoluci zaprášený český woodstok v České Skalici,první antifesty ve Svojšicích…..

Alan – Při svém hraní se setkáváte s různými překážkami. Takže i o těch bychom mohli popovídat.
Vlčák – Když pominu takový ty klasický co bývaly dřív, jako třeba nevybavenej rádoby zvukař, špatný přístup na pódium, posunutý časy hraní a podobný tak, pak už jsou jen ty kterým se už dneska jen zasmějem… Ulomený kolo přívěsnýho vozíku v lese kdesi v Sasku (samozřejmě v noci kdy polovina kapely jela do Čech shánět kolo, a já s bubeníkem jsme zůstali u přívěsu ..) Nebo když vylezeš nad ránem ze sálu a venku je půl metru sněhu a máš před sebou 300km…… Když má nejmenovaný člen kapely na šňůře takovou vopici že jsem nemoh ani nastoupit do auta a jet na další koncert(Olomouc) ….., že ti v půlce cesty zavolaj zrušení akce…, nebo zapomenutý věci - to je kapitola sama pro sebe. Od různejch kabelů, zesilovačů, činelů až po ztraceného bubeníka (Šipus v Hrnčířích..) atd,atd…..

Alan – Nějaký ten pátek už se známe. Spolu jsme otom nesčíslněkrát mluvili. Ale pro veřejnost. Jakožto dosti známá parta, a stále jste se nedostali do takového popředí, aby velké festivaly VÁS chtěli na své stage. Čemu to přisuzuješ?
Vlčák – Hele je to otázka nabídky a poptávky, jestli pořadatel má pocit že nezaujmem, že nás neznaj, nebo se mu nehodíme dramaturgicky, je to jeho právo, a s tím nemá cenu si lámat hlavu….. My svůj stálý okruh posluchačů a fanoušků máme a jsme za ně neskonale rádi a i když nás neuviděj na „velkym“ fesťáku, rádi přijdou do klubu…

Alan – Trochu vše odlehčíme. Po 33 letech máte sbírku vzpomínek. Nahaž nám nějaké ty perličky ze života kapely.
Vlčák – Vtipné historky z natáčení jo..?
To by bylo na román….. Tak třeba dneska už nemyslitelnou věc, kdy jsem ležel v zaplachtovaném přívěsném vozíku vedle beden cestou ze Znojma až do Kladna ( v žigulíku nás sedělo pět a vzádu jsme měli na kolenou zesilovače, byla to cesta z Vídně.. hned jak jsme přejeli hranice tak jsem se nemoh ani postavit na zdřevěnělé nohy… Šup do vozíku a nádherně jsem se vyspal až do Kladna kde jsme vysazovali Fandu Mullera..). Nebo když jsme hráli v Jihlavě v nějaké tovární hale a po mejdanu jsme tam přespávali s tím, že druhý den hrajem v Brně a ráno jsme zjistili že jsme tam zamčený… Museli jsme Vimra spustit z okna v prvním patře aby šel najít někoho kdo nás pustí….
Rajtorovo tradiční příjezdy na koncerty na poslední chvíli…. Jednou už jsme skutečně začli hrát i když tam ještě nebyl ( dřív jsme měli takovou delší předehru, která plynule přecházela v první song) no a ten šupák vběhnul na podium přesně  ve chvíli kdy začíná zpívat…… Na brněnském výstavišti při hraní nějaké místní kapely vběhla do sálu banda skinheadů a začala docela mela, která skončila až příjezdem zásahovky. My jsme po dohrání nakládali pod policejní ochranou a kordon doprovázel diváky k tramvajím…. možná nevíš že Joint the Army jsme nahrávali ve studiu Tape in Easy ve sklepě rodinné vilky v Praze se zvukaři Karlíkem a Cimfem ( dnes slovutné studio SONO a dva nejlepší zvukaři v republice)….. Havárie,po které nám z přívěsu ukradli všechny nástroje….. Příjezd do klubu na Újezdě a udivený pořadatel který spletl datum koncertu…… a dost, to bychom tu byli do rána….

Alan – Vy jezdíte i charitativní akce. Kam hlavně a na které? A proč?
Vlčák – Především rádi jezdíme na Růžovku (Benefiční Růžová) kterou dříve pořádali naši dneska už blízcí přátelé Věrka s Romanem s jejich neskutečným nasazením pro dobrou věc. A určitě kdykoliv je možnost tak vyrážíme na akce pořádané Nýřanskými Vyvrhells a kde jsme několikrát asistovali při předávání vybraných peněz rodičům dotyčného děcka. A to je něco co bychom přáli zažít různým pražským křiklounům aby se jim rozsvítilo v palicích!

Alan – No a teď trochu z té politické strany. Víc jak 33 let v punku, a pro nás starší jsou změny vidět. Myšleno punk und punk.
Vlčák – Hele na to asi nejsem ten pravej,posuzovat kdo a co je a nebo neni „punk“, pro mě je punk hudební platforma kde si můžu dělat co chci, jak chci, a bez ohledu na jakákoliv pravidla nebo zvyklosti, jediní cenzoři jsme my čtyři a to co vytvoříme tak za tim si právě proto stojíme! A to včetně textů, jak Fandy Mullera tak Petra Rajtory…. Za ty roky není jediný slovo, který bychom měli potřebu změnit nebo vysvětlovat…, pořád dokola, je to jenom o tom jaký my lidi dokážem být více či méně svině! Hudebně nejvíc punk je vlastně Amnestie, kde paradoxně nejsou skoro žádné zažité punkové atributy, ale absolutní vytavení atmosféry té doby ….

Alan – Porovnání součaná doba a doba bolševika. Ještě do nedávna, i když to stálo za prd stále. Tak teď alespoň (nejen) mě, vše přijde tak jak bychom se vraceli do dob normalizace.
Vlčák – Rozhodně nejsem ten kdo by fňukal, že za bolševika bylo líp - naopak,ale je pravda že poslední dobou se to řítí celý někam do hoven. Udávání, bonzování, vlezdoprdelnictví, rádoby mesiášství, kastování, nenávist….. Občas ani nevěřím, jestli je to všechno skutečnost, nebo nějakej pokřivenej Orwell….., ale zase je aspoň dost materiálu pro další tvorbu…..

Alan – No ono to je asi i tím že jsme se měli nejspíše zbytečně moc dobře. Takže se začali vymejšlet růzmné kraviny. Takže teď 10 let v totálním průseru. Jak na to koukáš ty, jak se k tomu stavíš. 
Vlčák - Jo na tom určitě něco je, vim že teď mluvíme jak starý zaprděnci, jenže je fakt, že jsme si spousta věcí museli vydobýt, vyšlapat, vymyslet, vyzkoušet, nabít si držku, začít znova….. A to dneska (zaplaťpánbůh) neni, ale možná chybí troška toho prožitku ze svý vlastní odpovědnosti za to co dělám, za následky svých rozhodnutí v reálným životě … face to face a nikoliv facobooke to facebooke!

Alan – Super, díky rozhovor paráda.

https://bandzone.cz/dorady

Autor: Alan zveřejněno: 6.10.2020 přečteno: 139×