Hana Marie Körnerová napsala přes dvacet románů, mnoho z nich se už dočkalo dotisků, jeden byl zfilmován (Andělská tvář). Její dosud nejúspěšnější knihou je strhující příběh ženy založený na skutečném příběhu s názvem Heřmánkové údolí.
Její nejnovější románový příběh Co neodvál ani čas, který právě vychází, autorka Hana Marie Körnerová popisuje:
„Všechny ty příběhy jsou, bohužel, pravdivé. Autentické jsou i scény na Václaváku při masakru v srpnu 1969 a listopadu 1989, kde jsem byla osobně a zažila je. Autentické jsou i léčebné postupy a taky povodně v Polabí 2002 a chování lidí při nich. Všechno jsme prožili, přežili a pozor - všechny ty průšvihy tragédie měly dobrý konec!“
Co neodvál ani čas, Hana Marie Körnerová
Životní příběhy tří žen odehrávající se na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší - když ne moudrost, tak alespoň nadhled.
Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání.
Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život zdaleka nemají za sebou, dokáží si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se už mohou smát.
* „Jsou lidé, kteří shromaždují důvody, proč to nejde. A jsou lidé, kteří - i když to nejde - hledají způsob, jak by to přece jen šlo,“ říká Kamila. „Já patřím k těm druhým.“
* „Nevyslovujte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Proč zrovna já? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a polovina z nich je větší než to vaše,“ říká Laděna.
* „Život není vytyčený cíl v dálce, k němuž se plahočíme a cestou přitom odstrkujeme drobné radosti všedních dní. A říkáme si, že na ně bude čas, až dosáhneme cíle. Nebude, užijme si je hned!“ říká Ilona.
Obsah:
*Laděna (pracuje v konzervárně) marně čeká na radnici na ženicha, pozdě se dozví, že ho zavřeli při loučení se svobodou – vyšlo zrovna na 21. srpna, kdy byly oslavy a shromaždování zakázány – třetí výročí ruské okupace (bratrské pomoci). Laděna se stane svobodnou matkou se vším, co to tehdy obnášelo: pohrdáním, pomluvami, babky na vsi si před ní uplivovaly. Otec, věčně nalitý kočí v JZD, ji nakonec vyrazí z domu. Vladěna se na radu kolegyně provdá za dobře situovaného montéra, kterému se v době jeho nepřítomnosti má starat o sklerotického starého otce. Pozdě přijde na to, že kolegyně s ním má poměr a potřebovala „zástěrku“, zatímco montérovi se hodila služka a ošetřovatelka. Nakonec před agresivním dědkem, který jí krade peníze a zamyká dveře, utíká v noci ve sněhu i s dítětem zpátky domů. (Vdala se ještě třikrát – pokaždé blbě, ale otce dítěte si nikdy nevzala.)
*Kamila (zdravotní sestra) se zamiluje do doktora v práci. Je rozvedený a trápí se kvůli synovi, kterého vídá jen zřídka. Než mu stačí říct, že je těhotná, doktor se kvůli synovi vrací k manželce a znovu se s ní žení (manželství nemá dlouhého trvání). Aby unikla Laděninu osudu, který měla denně před očima, a ostudě, kterou by její rodina zakoušela, volí Kamila fingovaný sňatek se spolužákem (pro něj výhodné - dostane odklad a pětiměsíční vojenskou základní službu).
Rozmotat spletité vtahy stojí trochu úsilí.
Po patnácti letech, když má Kamila už dvě děti, dostane rakovinu a dlouhá léta se z ní hrabe. Až se vyhrabe.
*Ilona – vydrží v manželství sedmnáct let, když se konečně odhodlá rozvést s psychicky nemocným tyranem, pokusí se ji zabít. Z dcery se stane feťačka (jedna z prvních po revoluci, když nikdo o drogách ještě nic nevěděl) a ona se ji pokouší zachránit. Holka fetovala osm let, teď chytrou a nadanou třináctiletou dceru.
